Kostel svatého Ignáce v Praze

 Kostel svatého Ignáce z Loyolyse opravdu, světe div se, nachází v Praze na Karlově Náměstí v Jčné 2. Starají se o něj jezuité, tedy tovaryšstvo Ježíšovo, Jezuitský řád byl vždy spojován se vzděláním. Obnovení svobody církve po roce 1989 se projevilo i ve snaze obnovit působení křestanských škol na našem území. V roce 2008 došlo konečně k obnovení tradicí a byla založena první škola Křesťanská základní Nativi v Děčíně. Jejím vzorem bylyjezuitské školy Nativi v USA. které se věnují nadaným, ale jistým způsobem, nezvýhodněným dětem. Secerní Čechy jsou místem, kde se jistým způsobem charakteristicky odráží ne jen u svých žáků, ale i regionem.

Kostel svatého Ignáce

Kostel a přilehlá kolej byly stavěny v letech 1665–77 po příchodu jezuitů do Čech. Stavitelem byl slavný C. Lurago, po němž práci převzal M. Reiner. Věž i západní kruchta s předsíní jsou dílem P. I. Bayera z let 1686–88. V 18. století prošel celý chrám rokokovou úpravou. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl klášterní chrám zrušen. Obnova započala po návratu řádu v roce 1866, tehdy jezuité zakoupili dům za kostelem a působili zde až do roku 1950.

Chrám je sálovou stavbou obklopenou po obou stranách kaplemi, přesně tak, jak je to v jezuitských kostelech zvykem. Loď je zakončena pravoúhlým kněžištěm, za kterým se nachází prostorná sakristie. Hlavní oltář je klasicistního stylu, pochází z 3. čtvrtiny 18. století. Oltářní plátno nese motiv Oslavení sv. Ignáce, jehož autorem je J. J. Heinsch. V prostoru chrámu můžeme nalézt i díla F. I. Weise, I. F. Platzera, J. Jaaba, M. V. Jäckla nebo J. J. Bendla. Za zmínku stojí také obraz Přenesení sv. Václava od J. J.Heinsche, jež pochází z malostranského kostela sv. Václava, který musel ustoupit impozantní stavbě sv. Mikuláše. 

                                                   Svatý Ignác z Loyoly

Rodným jménem Inigo Lapez de Loyolase narodil asi v říjnu 1491 v Baskicku a zemřel 1559 Římě. Až do mužného věku plynul jeho život na dvoře Ferdinanda Katolického v nesmyslných zábavách. Mladý rytíř trávil své dny hrami, kdy se cvičil se zbraněmi čim lovil zvěř, dvořil se ženám a chlastal. To taky byla příčina k mnoha rvačkám. Tedy ren chlast. Jeho povahu popisuje soudce jako záludnou, násilnou a pomstychtivou. Nakonec to sám po mnoha letech doznal. Přiznal se také, že spáchal krádež a pak sledoval, jak byl trestán někdo jiný. V květnu 1521 stanula francouzská armáda před zdmi Pomplony. Ignác celý žhavý pospíchal na nejhroznější místo pevnosti, kde právě nepřítel nejkrutěji útočilFrancoužský vojáci našli pak Ignáce pokrytého krví a s rozfrcenou nohou. Když ho převezli na rodný zámek, bylo jasné, že rozdrcené kosti nohy špatně srostly a že je nutno je znovu zlomit. Ale operace skončila neúspěchem. Následovala další operace, ta však také nevyšla. Začal číst, ovšem na zámku Lyola nebylo zvykem čístknihy a tak celou knihovnu tvořila jen dvě díla. Víta Christy a Flos Sanctorum. No jo, ale mladý Ignác chtěl číst detektivky, milostné romány, valečná dramata. Vypadá to tedy, že se asi nudou umlátí. Když uuž nemohl tu nudu unést, sáhl po těchto knihách. Nejprve pocitoval proti tomu všemu pokání, umrtvování a projevům pokory prudký odpor. Často svazky unuděn odkládal, pak do nich zase sáhlaž se mu skutky světců doslova začaly jevit v důvrném světle. Narazil na vyprávění o svatém Dominikovi, Potom zase četl o svadém Frantíškovi. To všechno mu přpomnělo rytířské romány. Brzo zjistil, že některé činy světců se mohou měřit s neodvážnějšími dobrodružstvími hrdinů. Filuta, že. Zmocnila se ho nová neodolatelná touha. Jeho ctižádost si našla nový cí. Chtěl se zařadit do zástupců světců. a spolu s nimi bojovat za království KristovoMělo však ještě dlouho trvat, než se ješitný dvořan dokázal propracovat ke skutečnému zniternění. Odebral se do lokality Monresaa a tam si vybral za příbytek vlhkou jeskyni u úpatí hory. Denně se v kleč sedm hodin modli a lrátkou dobu spánku trávil na vlhlé podlaze, zatímco kus dřeva a kámen mu sloužily místio polštáře. Často se postil i tři až čtyři dny a lkdyž už něco pojedl, byly to ty nejtvrdší kousky chleba nebo pár bylinek, které ještě posypal popelem, aby byly obzvlášť nechutné. Zanedbával své tělo, nechal si růst vlasy i vousy, nemyl se a halil se do těch nejšpinavějších hadrů.    

Denně se vydatně bičoval, občas si zpusobil na hrudi kamenem zraněnía jednou to natoliik přehnal, že těžce onemocněl. Dokonce i když zcela pokořil své tělo a svou duši osvobodilod svědské mrnivoosti, musel Ignác ještě projít dlouhou   cestounež se propracoval k vnitřní vyrovnalostia převaze. Možná právě tehdy začalo to pravé a usilovné trápení    prtože teď šlo o to , proniknout do hlubin vlastního nitra. Brzo se však před ním rozecřely závratné propasti a zažíval beznaděj a zoufalství duše, kterou člověk oddaný je vnějšímu světu nikdy nezažije, bnitřní zhroucení jaké se muže vyskytnout jen na nebezpečných cestách vnitřní promněny. Po určitou dobu musel v Marnese bojovat s těmi nejhoršími mukami svědomí , které ho přivedlo blízko k zoufalství.      

Marně se stále častěji zpovídal a a již opuštěné hříchy si stále dokola opisoval do seznamu pochybení. Jistou dobu trvalo, než dokázal tyto obavy svědomí zvládnout, pak se však naučil , jako nikdo jiný, zvládat hnutí svého vvnitřního života a kontrolovat kdykoliv svou duši a řídit její funkce, neboť v exercicích můžeme krok za krokem vysledovat jeho osobní zkušenost a pochpitelně i nabyté znalosti. Každá stránka tohoto díla svědčí o jeho v cestě z nezávazného dvořanaa rytíře - k vynikajícímu modernímu organizátorovi. Brzy po získání Fabera a Xaverského s k Ignácovi přimkli další přívrženci z kruhu pařížského studenstva. Ti všichni prováděli pod Lyolovým vedením ducjovní cvičení.  Jak je možno rovíjet své přirozené sílysystematickým cvičením a k nejvyšší,, to se Ignác ve své knize Duchovní cvičení pokusil podrobně popsat. Dokonalost spočívá nejspíš jjen v tom, že člověk, který  se ve svém obvyklém stavu diva na život z nesprávné , pozemky poíjivé perspektivy, a proto jedná zcela pochbné, se sbym svobodným, na nejvyšší cíl zaměřený způsobnazírání i jednání. Všichni pak poklekli v kapli na Montmartu a síbili čistotu a chudobu. Tímto slibem bylo na Montmartu fakticky založeno Tovaryšstvo Ježíšovo. V novém řádu již nebylo místo pro mnišské umrtvování. Tovaryšstvo Ježíšovo potřebovalo silné a zdravé jedince, kteří byli neustále připraveni pro jakoukoliv službu a jakoukoliv práci. Než se oslabovat přehnaným sebetrýznšním, je rozumější oslavovat Bohaniternými akty a jiným přiměřeným cvičením. Tělesná akséze se měnila krok za krokem v kázeň. Tovaryšstvo se muselo hned na počátku naučit využívat optimálně právě osobní kvalitysvých členůa právě tato kombinace kázně a individulismu je naprostou inovací, které Ignácem vytvořené společenství přineslo. Ignác však vyšel tendencím své doby, neboť s renezancí se ocenění kvalit jednotlivce stalo jedno ze základních nových poznatků evropského lidstva. 

Když Tovaryšovo Ježíšstvo schválil Papež, bylo Ignácovo životní dílo uzavřeno. Naposledy vydechl v noci 31 července 1556. 

Text citován knihy FULČIP-mULLER, rene. Moc a tajemství jezuitů" kilturní a duchovní dějiny Historia Palticularis Praha. Rybka Publishers, 2000